Tak jsem tu zas, a dřív, než za týden :-) Nejdřív bych ještě jednou chtěla poděkovat za podporující komentáře pod úvodní částí. Protože jak úprava jídelníčku, tak blogování je pro mě stále velmi čerstvá novinka, strašně to zahřeje. Dneska malé varování, následující řádky nejsou úplně pro jemné povahy, neb se týkají záležitostí spíše přízemních.

Napřed malé shrnutí:

Počet dnů: téměř 4 celé
Stav mysli: nestačím se divit
Stav těla: potřebuji přenosný záchod

První, co mě tak hodně dostalo, je fakt, že mě honba za semaforky úplně pohltila, a každý další zelený hoodně potěší. Z toho nicméně vyplývá stav těla. Svůj naprosto nedostatečný pitný režim si uvědomuji už léta. Pokoušela jsem několikrát nějakým systematickým způsobem tekutiny doplňovat pravidelně, ale vždycky to vydrželo tak 2 dny (namátkou: budíky v telefonu co dvě hodiny - odmáčknut, a nic; podobně upozorňovače v MS Outlook v práci - "enter" a jede se dál; pravidlo: "Když přijdeš do kuchyně, tak se hned napij" - postupně jsem všechno zvládala na dvě zastávky; apod. - Neznáte to někdo?) Sebekoučink tady jako hlídací pes neustále ukazuje, kolik jsem toho (ne)vypila, a mě tam ta červená pochopitelně neustále nabádá. Jenže moje ledviny prostě nejsou na takový příval zvyklé, a tak nastartovaly třetí kosmickou pro zpracování a ejhle - najednou není důležité kvůli dětem, kam jdeme ven, ale kvůli mamince - protože dítěti a miminku počurání přece jenom u veřejnosti projde.

Uměle navozené nucení se k pití potom odpadá, protože já, duší analytik zapisovač, se snažím doplnit jídelníček a nebo aktivity v okamžiku, kdy je to aktuální. Kdybych si to celý den psala někam na papír, hrozí
a) že ho někam založím, a celodenní dávky neudržím v paměti
b) že budu líná to večer do toho profilu naházet
c) vzhledem k prodlevám při změně obrazovek by to večer vydalo ješte na psychokoučink v nekonečné trpělivosti, což by mě asi brzy přestalo bavit
d) všchechny předchozí varianty naráz

No, a tady mi ta aplikace vychází vstříc, protože to nekonečné čekání jsem opravdu ochotna vydržet jen pákrát za den, maximálně 4x. Takže sklenice láduju zhruba s jídly (před a po), aby zelená byla, ale to zase není tak strojově pravidelné. Na toto téma musím nakonec konstatovat, že mi ty tekutiny evidetně chyběly, protože zatímco první den byla pátá sklenice zvíci 300 ml dvakrát větší, než ta první a šestá byla ten den poslední, dneska budu mít k večeři už osmou, a poslední zdaleka nebude. Nicméně, je jasné, že v noci bude vstávačka. :-D

Stav mysli je pak už vzhledem k semaforkům jen nutný následek. Mezitím, co si hlídám blízkost jakéhokoliv wc, musím dost myslet na to, co jsem už snědla, a co by tak ještě mohlo projít, aby hodně semaforků zůstalo zelených, mě to chutnalo, a - přiznejme si - abych neměla při usínání hlad. Tady se musím doznat ještě z jedné věci: jakkoliv mi zelenina nijak nevadí, nejlepší vitamíny jsou pro mě "buřtamíny" a zelí mám nejraději "pasírované prasetem". A když už, tak mám radši ovoce - hrušky, banány, broskve ... Takže, docela šok pro mě byl, kolik toho musím sníst, abych nasbírala kýžených 350 g požadovaného minima.

Rajčata se stala velkými přáteli - jsou těžká (a mimochodem, mám pocit, že fakticky patří do ovoce, nebo ne?). Okurka je na tom o něco hůř, protože 100g je docela slušný had. Cuketa to samé. Kukuřice není jen tak hned k servírování, brokolice a květák podobně. Ještě tak to zelí (ehm, jenže poněkud nadýmá). No prostě, je to pro mě, masoteriána docela přerod!

Nakonec noticka na závěr: úzká i širší rodina mě zná coby člověka s heslem "Dieta škodí zdraví". Takže teď zbývá se rozhodnout - mám dát vědět, že teď vážím a počítám, než se to naučím odhadovat, nebo mám dělat že nic, kalorických jídel uzobávat pomalu či nějak slušně odmítat a doufat, že si toho nikdo nevšimne? //To totiž vůbec není vyloučené, děti z toho rozum ještě nemají, a manželovi jsem to řekla dneska večer - a byl opravdu překvapený, přestože váha na kuchyňské lince stojí poctivě od pondělního rána.//

Pokud jste dočetli(y) až sem, díky ...
... a příště zase ahoj.

T